V Česku se dá podle zákona postavit dům bez povolení. Jen musí být majitel dost protřelý na to, aby si razítka vyběhal dodatečně. Zatímco velkým firmám a vlivným bossům se to daří, jinde jsou úředníci neoblomní. U vily Miloše Holečka rozhodli: zbourat. Odvolání už není možné.
Postavit vilu za deset milionů korun. Poté ji za zhruba dvacet milionů zbourat. A nakonec nemít ani třicet milionů, ani dům. A to všechno kvůli pár metrům.
K bizarnímu konci spěje kauza vily Miloše Holečka z Pardubic. Ten si začal před čtyřmi lety budovat nedaleko soutoku Labe a Chrudimky rodinný dům. Na okázalou stavbu však neměl stavební povolení. A co víc, ani ho získat nemohl.
Budoval na území, které podle územního plánu Pardubic mělo být místem pro rekreaci. Přesto Holeček stavěl i ve chvíli, kdy mu úředníci oznámili, že dům bude muset dolů. "Majitel musí dům odstranit. On ale klidně staví dál. Investuje další peníze do domu, na který nemá povolení. Bohužel s ním není řeč," řekla už v červenci 2009 šéfka stavebního úřadu Lenka Tobolková.
Holeček, který se podle svých slov živí pronájmem nemovitostí, od té doby nalil do vily další miliony. Nabízí se celkem logická otázka: Proč? "Věřil jsem, že politici dodrží dohodu a změní územní plán tak, aby můj dům mohl dostat povolení," říká.
Jeho počínání lze na jednu stranu chápat. Český stavební zákon umožňuje začít stavět bez povolení. A tak si Holeček řekl, že zatím bude v klidu budovat a potřebná razítka získá později. Taková praxe ostatně není ničím neobvyklým. Na veřejnost se v poslední době dostalo několik takových případů. Jeden z největších je shodou okolností také z Pardubic.
Udělal jsem to, co každý druhý
Zhruba ve stejné době jako Holečkova vila začalo růst nedaleko semtínské chemičky Synthesia obrovské překladiště. Budovala ho vrchlabská společnost D+D Park, ve které měl hlavní slovo mecenáš vrchlabského hokeje a také někdejší radní města v Podkrkonoší Petr Dědek.
Jeho společnost potřebovala co nejdříve postavit sklady, na jejichž pronájem měl Dědek už podepsané smlouvy. Jenže rozhodování o povolení se táhlo. A tak se stavbaři pustili do práce bez vědomí úředníků i politiků. Ti si pak dlouhé měsíce lámali hlavu s tím, jak (na metry čtvereční) největší černou stavbu v zemi zastavit.
Nic se nedařilo, a tak společnost bez jakéhokoliv povolení stavbu téměř dokončila. Výsledek? Logistické centrum funguje, protože dostalo dodatečné povolení. A firma za své počínání zaplatila pokutu 900 tisíc korun, tedy zlomek z ceny stavby.
Vila podnikatele Miloše Holečka v pardubické čtvrti Na Ležánkách
To Miloš Holeček zatím dostal za svou vilu pokutu 200 tisíc korun. To je částka v případě fyzické osoby poměrně vysoká. Ovšem pokud by vše zůstalo u pokuty, majitel vily by se radoval. Jemu však reálně hrozí, že o dům přijde.
V poslední době se rozpohybovala úřednická mašinerie, která směřuje k jasnému cíli: k demolici vily. Holeček už prohrál několik soudů, které by mohly likvidaci domu odvrátit. Momentálně má půl roku na to, aby svůj dům zdemoloval sám. "Nic takového dělat nebudu," hlásí bojovně.
Jenže zákony, které mu dříve umožnily začít stavět, najednou mluví až příliš jasně proti němu. Až uběhne šest měsíců, pustí se do práce úředníci. Dům mu zabaví v exekuci, nechají ho zbourat a ještě na Holečkovi budou vymáhat peníze za demolici.
Aby pro něj nebylo pohrom málo, podle odhadů bude zbourání vily dražší než její stavba. Dům se totiž musí odborně rozebrat, žádné demolování pomocí tradiční koule zavěšené na bagru se tak v Pardubicích konat nebude.
"Vlastnímu bourání bude předcházet zpracování projektu bouracích prací včetně rozpočtu. Náklady na tuto exekuci uhradí majitelé vily," uvedla mluvčí pardubické radnice Nataša Hradní. Na první pohled se postup stejného stavebního úřadu výrazně liší.
Zatímco v případě skladiště hledal cestu, jak stavbu dodatečně povolit, u vily postupuje nekompromisně. Přitom ke stržení už hotové stavby takových rozměrů se v Česku přistupuje zřídka. Výjimky, které se čas od času najdou, se týkají právě soukromých domků.
Bude se bouratJe v pořádku bourat hotový dům? Úřady dnes a denně ukazují, že se s nimi domluvit dá. Holečkův případ může mít vysvětlení v tom, že už úředníky několikrát naštval. |
Jedním z takových případů je dřevěná chata Petra Adamce z blízkého Hradce Králové. Ten se dostal do velmi podobné situace jako Holeček, když začal chatu bez povolení přestavovat. Byť roky bojoval proti její demolici, nakonec neuspěl a v roce 2005 ji rozebrali dělníci.
Práce Adamce vyšly na 288 tisíc, navíc přišel o peníze investované do oprav a úprav. Je až zarážející, jak podobná slova padala v obou případech z obou stran kauzy. "Upozorňovali jsme jej několikrát, přesto pokračoval ve stavebních pracích," uvedl mluvčí hradecké radnice Václav Svoboda.
"Vybrali si mě jako odstrašující případ. Počítal jsem s tím, že za přestavbu dostanu pokutu, jako se to v podobných případech dělo. Zbourání mne šokovalo. Teď nemám nic, protože pozemek patří městu. Udělal jsem to přitom jako každý druhý, kdo má v naší osadě chatu. Stavba nikoho neohrožovala ani nepoškozovala přírodu," reagoval Adamec, jehož chatu ve svinarské Osadě vycházejícího slunce začal v původní podobě stavět už jeho otec v roce 1935.
Jak se bourá sen
Také Miloš Holeček se považuje za šikanovaného a několik faktů naznačuje, že by mohl mít částečně pravdu. Nezávislý pozorovatel znejistí při verdiktu o jeho plné "vině" už při letmém pohledu do územního plánu města. Z něho vyplývá, že část pozemku, na kterém dům stojí, je určena pro výstavbu.
Ovšem přímo konkrétní místo, které si Holeček na své zahradě v roce 2008 pro vilu vykolíkoval, už spadá do kategorie takzvané rekreační zeleně. Holeček hranici překročil jen o několik metrů. "Jde o čtrnáct metrů, nevím, proč z toho dělají takový problém," říká.
Aby byla situace ještě nepříjemnější, Holečkovi patřily i další pozemky v parku, na kterých dnes legálně stojí jiné luxusní vily. Jejich majitelům parcely prodal a pro sebe si nechal tu z dnešního pohledu nejméně výhodnou.
"To místo se mi líbilo, věřil jsem, že se územní plán změní a nebude to problém," říká muž a jen se hořce směje dalšímu paradoxu: navrhované změny územního plánu počítají s tím, že i pod jeho domem by jednou mohla být stavební parcela. Jenže než se plán schválí, dům už může být rozebrán.
Příběh vily
Miloš Holeček Majitel několika nemovitostí Miloš Holeček (na snímku) začal svou vilu s bazénem stavět v pardubickém parku Na Špici v roce 2008 bez povolení. Navíc na pozemku, který není stavební parcelou a jehož větší část je v územním plánu vedena jako rekreační zeleň. Už v průběhu stavby Holeček zaplatil za porušení zákona pokutu 200 tisíc korun, ta však stavbu nelegalizuje. Stavební úřad vydal rozhodnutí, že majitel musí dům za 10 milionů odstranit. Tomu chtěl Holeček soudně zabránit, ale nepodařilo se. Nyní má půl roku na to, aby vilu sám zboural. To však neudělá, a tak mu ji úřady zabaví v exekuci a začnou připravovat demolici. Tu bude muset Holeček zaplatit. Podle odhadů bude dražší než stavba. |
V kauze jsou i další pochybnosti. Úřad třeba Holečkovi dovolil pozemek oplotit, což u něj mohlo vyvolat dojem, že s povolením celé stavby nebude později problém. U černé stavby by přece plot nikdo neschválil.
Miloš Holeček však prý začal stavět hlavně kvůli tomu, že před lety udělal s tehdejším vedením města jasnou úmluvu: on radnici poskytne pozemky pro stavbu protipovodňové zdi a za to zastupitelé změní územní plán pod jeho domem.
Problém je v tom, že o dohodě není sepsaná jediná řádka. Navíc bývalý náměstek primátora a dnešní náměstek ministra pro místní rozvoj Michal Koláček tvrdí, že žádná dohoda nevznikla.
Holeček na ní však trvá. "Jsem naivní blbec, který těm politikům věřil. Už v roce 2000 mi tehdejší náměstek primátora Schneider slíbil, že bude v novém územním plánu brán můj pozemek jako stavební parcela. To samé zopakoval o pět let později další náměstek Michal Koláček. Bohužel jsem s nimi ale nic nepodepsal, takže nejsou důkazy, byť u toho bylo více lidí," uvedl Holeček.
Jenže to všechno mu zřejmě bude málo platné. Z jeho vily se stal sledovaný příběh, do kterého už úředníci i politici investovali příliš mnoho úsilí. Za dané situace se jeví jako krajně nepravděpodobné, že Holečkovi nakonec dodatečné povolení vydají.
"Vyhlášky, směrnice, zákony bychom měli dodržovat všichni. V této době existuje jediné možné řešení, a to je demolice vily," řekla jasně primátorka Pardubic Štěpánka Fraňková už na začátku loňského roku.
Celý spor trvá déle než tři roky. Za tu dobu neuběhlo příliš mnoho dní, během kterých by Holeček na problémy se svým domem nepomyslel. Sám o něm mluví jako o splněném snu. Nyní se spíš dá hovořit o noční můře. Holeček říká, že ho celá věc ničí i zdravotně.
"Je to neskutečný nápor na nervy. Investoval jsem do toho domu strašně moc peněz, emocí i energie. Pořád si vůbec neumím představit, že mi ten dům shodí. Nechci na to ani myslet," opakuje Holeček.
Toho mnoho lidí na internetových diskusích odsuzuje jako zbohatlíka, který kašle na zákony a dělá si, co chce. Tak však starší muž vůbec nepůsobí. Dům stavěl víceméně svépomocí. V montérkách kolem něj běhal každý den. Po městě jezdí oprýskanou dodávkou nebo na kole. Žádné okázalé móresy či drahé limuzíny.
Kdo se bát nemusí
Avšak to není podstatné. Podstatné je, zda je v pořádku bourat hotový dům, který může sloužit. Notabene, když české úřady dnes a denně ukazují, že se s nimi domluvit dá. Příkladů jsou stovky.
Jedním z těch vůbec nejšikovnějších byl ve vyjednávání ruský podnikatel Nikolaj Stěpanov, který na Karlovarsku postavil několik roubených staveb v rozporu s povolením. Postupně se dohodl s úředníky i ochranáři, zaplatil pokuty, ale žádnou z načerno postavených staveb odstranit nemusel (viz článek Ruští podnikatelé mění tvář Varů. Staví luxusní byty, sruby i celé vesnice).
Ještě známější je případ bosse severočeské ODS Patrika Oulického, který svůj dům začal v roce 2008 stavět rovnou v chráněné krajinné oblasti. Ačkoli byla také ve hře demolice okázalého sídla s bazénem, nakonec úřady vydaly zpětné povolení ("Kmotr" Oulický získal zpětně povolení na černé stavby, jiné přestavěl).
Pozemek Patrika Oulického v Moravanech u Ústí nad Labem. Svůj dům začal v roce 2008 stavět rovnou v chráněné krajinné oblasti.
Je tedy evidentní, že Holečkův případ zavání extrémem, který může mít vysvětlení v tom, že muž už úředníky několikrát naštval. Postavil bez povolení parkoviště a přes zákaz památkářů také přestavěl secesní dům. Otázka je, který přístup úředníků je v pořádku – ten k Oulickému, nebo k Holečkovi?
Zdálo by se, že B je správně. Holeček porušil zákon a nyní by měl nést následky. Ve srovnání s velkým množstvím zpětně povolených černých staveb se však demolice zdá jako příliš tvrdý trest. A možná i proto Holeček stále živí naději, že dům bourat nebude. "Budu bojovat až do úplného konce. Obrátím se i na mezinárodní soud pro lidská práva," nevzdává se. To však nic nemění na tom, že je na pokraji zkázy svého vysněného domu.